Navigation Menu
Kazachstán

Kazachstán

By on Aug 14, 2014 in All posts, Central Asia 2014

Vydáváme se vstříc deváté největší zemi světa. Od Kazachstánu jsme očekávali nekonečně dlouhé rovinky vyprahlou krajinou a vysoké teploty. Trasa z Almaty do Semey tato očekávání naplnila, byli jsme ale příjemně překvapeni tím, že jsme v této sluncem vysušené krajině téměř každý večer spali někde u vody a koupali se v čistých řekách.

Hraniční přechod mezi městy Tyup(KGZ) a Kegen(KZ) byl bezproblémový a poměrně rychlý, asi protože jsme zde byli prakticky jediní. Z obou stran vede na přechod pouze šotolina v různém stavu, celkem asi 50km dlouhý úsek, takže provoz je tu minimální.

První večer dojíždíme do kaňonu a stejnojmenného národního parku Charyn Canyon, kde spíme na krásném místě u řeky. Mimo to, zde potkáváme švýcarský pár jedoucí přesně opačnou trasu co my a vypráví nám, jak uvízli v mongolské řece. Museli je vyprošťovat jeřábem a auto odvézt zpět do Ulánbátaru, kde čekali na náhradní díly z Evropy. Celá tato příhoda jim zabrala tři týdny. Tak jen doufáme, že se něco podobného nestane nám.

Zbytek cesty do Almaty není nijak zajímavý, co se krajiny týče, a tak nikde nezastavujeme. V Almatě máme v plánu na druhý pokus vyřídit ruská víza, jelikož je ale začátek víkendu a žádosti přijímají pouze v úterý, jedeme na pár dní do národního parku Ile-Alatau, který se nachází v pohoří Tien Shan 40km jižně od města. Nacházíme zde pěkný plac na kemping a na motorce podnikáme výlet až na kyrgyzsko-kazašskou hranici, kterou ale nelze bez speciálního povolení přejít. Je zde vodní nádrž a také astronomická observatoř – bohužel probíhá její rekonstrukce, takže není přístupná.

Po příjemném odpočinku v horách se jedeme do rozpálené Almaty, jednak se zaregistrovat na migrační policii (to je pro turisty povinné do 5 dnů od vstupu do země) a zažádat o ruská víza. Zjišťujeme, že jejich vystavení by trvalo dva týdny a tak přichází plán „B“, přes DHL posíláme pasy do Čech, kde vystavení trvá expresně 4 dny. Pasy si následně necháme poslat do Semey na druhém konci Kazachstánu, takže se můžeme zatím pomalu přesouvat na sever.

Opouštíme bývalé hlavní město a na nocleh stavíme u vodního rezervoáru Kapshagay, asi 80km severně od Almaty. Jsme překvapeni čistotou vody a písečnými plážemi, je tu skvělé koupání a teplota v podvečer 37st.  🙂 Zkoušíme se dostat dál podél nádrže k písečným dunám, cesta zde ale narozdíl od naší mapy končí, tak se raději vracíme zpět na hlavní.

Dál se přes města Taldykorgan, Usharal a Ayagoz dostáváme na sever. Stav silnic je dost otřesný, náporem tepla a aut je asfalt “nahrnutý” do boulí, takže denně ujíždíme maximálně 200km a jsme po 6 hod v autě totálně vytřesení.

Cestou zajíždíme k jezeru Sasyqkol. Není tu ani noha, jen pár polorozpadlých domků(podle mapy vesnice). Pravděpodobně se sem dřív jezdilo kempovat, dnes už jsou ale pláže s černým pískem zarostlé a místo se stalo rájem různorodého ptactva a také komárů. 🙂

Zpět na hlavní. Po cestě je mnoho malých či větších řek a tak prakticky každý večer spíme u vody. Annie je nadšená, může se neustále koupat. 🙂

Už od Kyrgyzstánu se setkáváme s policejními hlídkami, které nás občas zastaví. V průvodci se dočtete, že je lepší s nimi nemluvit rusky. Nám se ale vyplatil přesný opak – občas dělat, že nechápeme o co jde, občas se nimi pohádat. Vždy je dobré si pamatovat jaká byla rychlost na poslední ceduli, protože někdy to jen tak zkouší. A taky nám párkrát pomohlo, že jsme Češi. Začnou povídat něco o bratrství a pak zavelí „davaj“, což znamená, že můžeme jet dál. 🙂

Poslední zastávkou je Semey, kam nám přicházejí pasy s ruskými vízy. Mezi lety 1949 a 1989 sovětská armáda testovala jaderné zbraně nedaleko města a dodnes je zde zvýšená radiace. Mnoho lidí začalo trpět nemocemi v důsledku ozáření, protože o testování většinou vůbec nevěděli. Parkujeme zde jak jinak než u řeky a mimo jiné se zde seznamujeme se švýcarským párem, jedoucím ve svém veteránu také do Mongolska a následně přes Čínu do jihovýchodní Asie. V autě ze 78mého roku, no, mají náš obdiv!

Po Kazachstánu nás čekal krátký přejezd Ruska, mezi KAZ-MGL hranicemi. Tento 1100km dlouhý úsek jsme zvládli za tři dny, ale stálo by za to mu věnovat více času. Velkou změnou, které si každý kdo sedí za volantem okamžitě všimne, je kvalita silnic. Ta nás ihned po přejetí hraníc(ty byly jedny z nejrychlejších a nejjednodušších, až jsme tomu sami nevěřili) příjemně překvapila velmi dobrým asfaltovým povrchem. Do města Barnaul se jede nížinami po dlouhých rovných úsecích mezi poli – zde je druhá velká změna oproti KAZ, vše je mnohem zelenější a pole se obdělávají. V Barnaul nakupujeme poslední zásoby potravin, úroveň nabídky je vysoká, stejná na jakou jsme zvyklí ze „západního světa“. Dokonce si zde u stánku kupujeme k obědu výborné sushi!
Několik desítek kilometrů za městem se cesta vnoří do údolí a pak už se jen klikatí podél různých řek krásnou krajinou. Tady bychom se rádi zdrželi déle, ale jsme natěšení na Mongolsko a také se nám nezadržitelně krátí čas vyčleněný na celou cestu, takže se jen kocháme z kabiny auta.

Fotogalerie je zde http://newagenomads.net/galery/index.php?gid=1028

 

Statistika Kazachstán (6. – 19.7.2014):

– najeto 1791km
– průměrná rychlost 46km/h
– čas pohybu 37h 40min
– cena nafty 13 Kč/L
– 100 Těnge = 11 Kč

Statistika Rusko #1 (19. – 22.7.2014):

– najeto 1105km
– průměrná rychlost 63,6km/h
– čas pohybu 17h 21min
– cena nafty 19 Kč/L
– 10 Rublů = 5,75 Kč