Navigation Menu
Tádžikistán

Tádžikistán

By on Jul 15, 2014 in All posts, Central Asia 2014

Do Tádžikistánu vstupujeme přes ne příliš využívaný přechod Tursunzade 15. června. Uzbecká strana je, jak už to bývá zvykem při výjezdu ze země, bezproblémová, mimo zbraní se ptají, zda vezeme nějaký koberec – ten je příp. nutné nechat odhadnout a následně proclít, nic takového nevezeme. Tádžikové se usmívají, zrovna sledují MS ve fotbale a ptají se nás, proč Češi také nehrají.

Hned u prvního okénka(celkem jich obcházíme asi pět, mimo jiné např. doktora, který nám měří teplotu, zda nejsme nemocní)potom, co se zmíníme, že v Uzb. je problém s naftou, nám celník nabízí k prodeji jeho 40L za zvýhodněnou cenu, tak bereme a zlehka plníme téměř prázdnou nádrž ihned na hranicích. Na poslední stopce požadují zaplatit 90USD za "tranzitní" přejezd země(rozdílný hran. přechod vjezd/výjezd). To odmítáme a vysvětlujeme, že jsme turisti a jedeme do Pamíru, žádný tranzit. Po lehkém smlouvání ustoupí na 25USD, mimo jiné i protože "u nas jest sabaka", které tu mají rádi. 🙂

Hlavní město Dushanbe, od hranic vzdálené pouhých 60km, si necháváme na další den a zajíždíme na nocleh k pevnosti Hisor z 18. stolení. Po prohlídce pevnosti, která nás moc nenadchla – původní je akorát brána a dvě protilehlé budovy, ostatní se dělníci snaží postavit znova – parkujeme nedaleko pod kopcem, kde místní děti(je jich tu opravdu hodně) pasou dobytek. Po chvíli přiletí kámen na boční otevřené okno(kupodivu se nerozbilo). Nejstarší z dětí má nejspíš blbou zálibu, okamžitě zdrhá a ostatní ho nazývají chuligánem. Během večera se to ještě jednou opakuje, tentokrát dostává vynadáno od místních dospělých a pak už je klid.

Druhý den máme v Dushanbe v plánu získat povolení do autonomní oblasti Gorno Badakhshan (téměř polovina Tadž.), kudy vede vyhlášená Pamir highway. Po obcházce několika turistických kanceláří zjišťujeme, že povolení nevydávají kvůli nedávným konfliktům mezi mafií a policií v Khorogu(město na hranicích s Afghánistánem, kde je v létě "sportem" pašování drog přes řeku). Ztracený den ve městě, které nás ničím neoslovilo, akorát jsme se tu dobře najedli(dali jsme si místní guláš!).
Přesto se rozhodneme jet do Kalaikhum (začátek GBAO). Pokud je situace opravdu nestabilní, do oblasti nás nepustí a my budeme nuceni upravit plánovanou trasu a hlavně vynechat jeden z highlightů naší cesty – Pamir, což by nás hodně mrzelo.

Z Dushanbe do Kalaikhum vedou dvě trasy, přičemž druhá, podle místních lepší a krásnější, na naší mapě ani navigaci vůbec není. Věříme místním a vydáváme se přes Kulyab k afghánským hranicím. Cesta s velmi dobrým povrchem vede nejprve mezi zatravněnými kopci, kde také dáváme nocleh u řeky.

Čím výše, tím horší povrch a v prvním sedle se začnou ze zadní části auta ozývat skřípavé zvuky. Po obhlídce auta zjišťuji, že se vyklepalo zajištění jednoho ze čtyř čepů držících nástavbu na šasí auta, čep je na půl vyskočený a ztratili jsme jedno pouzdro. Pomalu dojíždíme do prvního městečka Dangara a ptáme se na soustružníka, který by nám mohl chybějící pouzdro vyrobit. Máme štěstí, soustruh i soustružník jsou zde v jednom "automobilovém dvoře" a tak během odpoledne závadu odstraňujeme.

V dalším sedle končí asfalt a my sjíždíme k řece Ab-i-Panj tvořící hranici s Afghánistánem slušným offroadem. Příroda je ale úžasná, sjíždíme z velké výšky, a tak vidíme celé ohromné údolí. Pod kopcem stavíme na oběd a ihned nás přijde zkontrolovat voják s kalašnikovem, prý ho poslal nadřízený, že má zjistit, co zde dělá ten Kamaz.:) Holt jsme těsně u hranic, je tu všechno dobře střežené. Ještě chvíli cesta bez asfaltu a pak najednou zcela nový široký asfalt údolím podél hranic s Afgh. Vysoké skály, staré afghánské vesničky někdy i jen pár desítek metrů přes řeku, mnoho vodopádů, nádhera!

Do Kalaikhum přijíždíme večer. Na checkpointu klasické zapsání pasů a auta do policejních bloků, žádná zmínka o zákazu vstupu pro turisty, žádný dotaz na povolení. Jedeme tedy dále na Khorog. Za Kalaikhum dáváme nocleh v údolí, u nějakého obydlí, kde pobíhá několik dětí a také zde parkuje mnoho čínských náklaďáků, přijde nám to tu bezpečné.
Zjišťuji, že máme (opět)problém s uložením kabiny(podobný problém už jsme řešili loni v Albánii), tentokrát se zadní částí. Uložení nezvládlo v kombinaci s větším zatížením nápor dlouhé offroadové jízdy. Kabina si "sedla" dozadu a zahrádka se začala dotýkat nástavby. Jediným v tuto chvíli možným řešením je kabinu odlehčit, jinak Pamír nepřejedeme. Rezervu tedy přemísťujeme na zadní plošinu k druhé rezervě a motorce, tím budeme sice těžší na zadek, ale s opatrnou jízdou bychom to měli zvládnout.

Ráno si dáváme za cíl dojet do 200km vzdáleného Khorogu. Ihned po vyjetí se to zdá být nadlidský úkol, cesta dál pokračuje údolím podél afghánských hranic, ale oproti předchozímu úseku je to opět pořádný offroad. Cesta je často ztrhaná od vody a prohrnutá sotva na projetí jednoho auta, jsou zde převisy skal, mnoho kamenů a velkých děr. Často musíme jet doslova krokem. Potkáváme zde mnoho čínských kamionů, nechápeme jak některé úseky mohou s těmi dlouhými a nízkými trucky projet.

Druhá část tohoto úseku je v lepším stavu, objevuje se i místy asfalt, a tak téměř za tmy přijíždíme do Khorogu. Ve městě ale spát nechceme, držíme se pravidla "kde nejsou lidi, nejsou problémy" a tak jedeme za město najít nějaké rozumné místo. Bohužel už je tma, je těžké něco najít a tak nocujeme na parkovišti s mnoha čínskými trucky.

Do Murgabu, druhého největšího města v Pamíru vedou dvě cesty, jedna kratší horami a druhá delší údolím dále podél afgh. hranic. Vydáváme se tou první a postupně vystoupáme k prvnímu sedlu v nadm. výšce 4272m. Kupodivu(asi díky předchozímu noclehu ve 2300m) necítíme žádné problémy s nadmořkou výškou, jen jakýkoliv namáhavý pohyb je spojený s dlouhým vydýcháváním. Za sedlem sjedeme na nádhernou plošinu s jezery.

Je zde asfaltová cesta která připomíná slušné vlnobití a my si připadáme jak na lodi. Po chvíli Pamir Highway přejmenováváme na Pamir Jumpway a často si raději hledáme vlastní trasu mimo asfalt. Další sedlo je 4314mnm, ale ani nám to nepřijde, jelikož nikam prudce nestoupáme, jen lehce vyjedeme o pár set metrů výš. Jsme opět celý den na cestě a jelikož se začíná stmívat, tak nocujeme asi 30km před Mugabem ve 3840mnm. – zatím nejvýše co jsme kdy spali.

Ráno sjíždíme do Murgabu, je to malé město s jednoduchými baráky, je tu jen malý magazin a celkově to zde vypadá dost chudě. Na jedné ze tří "benzínek"(barely postavené u domu) mají naftu a tak kupujeme pár litrů abychom vystačili do Kyrgystánu. Cena je zde vyšší a určuje se dohodou. Domlouváme 6,50 Som/litr, což je přibližně 26Kč. Ve zbytku Tadžikistánu se cena nafty pohybuje kolem 5,20 Som, tedy necelých 22Kč.

Za Murgabem děláme malou odbočku k jezerům Shorkul a Rangkul, odkud by podle průvodce měla být vidět 7546m vysoká čínská hora Muztagata. To mraky bohužel nedovolují, ale přesto je tu dechberoucí příroda.

Pak zase stoupáme, tentokrát k nejvyššímu sedlu na Pamir Hw – 4655mnm. Je to nejvyšší bod celé naší trasy a zároveň výškový rekord celé posádky, včetně Ivyho a Annie.:) Kolem sedel je vždy cesta horší, je to asi dané množstvím sněhu přes zimu a není odtud žádný velký výhled, jak by člověk čekal. Hned pod sedlem potkáváme dva cyklisty, tentokrát Japonce(cyklistů zde mimochodem potkáváme poměrně dost). Na kole to musí být hodně náročné, prý poslední dva kilometry jedou/jdou hodinu. No, kus je ještě čeká, v tom řídkém vzduchu…respekt.

Ze sedla postupně sjíždíme k jezeru Karakul, na jehož břehu leží stejnojmenná vesnice. Parkujeme na kraji jezera u vesnice. Ze zvědavosti nás hned přiběhnou přivítat místní děti. Jezero leží v nadmořské výšce 4000m, je mírně slané a nežijí v něm žádné ryby vhodné k rybolovu, takže na jezeru ani ve vesnici není vidět ani jedna loď. Mimo jiné je jezero známé svým tajuplným mrakem/mlhou, která nad jezerem často visí jako přikovaná. A opravdu, přestože je velmi silný vítr a ostatní mraky uhání jako o závod, záhadná tmavá mlhovina visí se nad jezereme ani nehne, až je to trochu strašidelné.:)

Ráno se probouzíme do krásného počasí, je jasno, vítr ustál, jen teplota není příliš vysoká. Venkovní teploměr ukazuje minimální noční teplotu -1st.

Z Karakulu je to už jen asi 60km na hranice s Kyrgystánem. Čekají nás ještě dva pasy 4300m vysoko, přičemž v tom druhém se nachází hraniční přechod. Za prvním pasem nás špatný povrch opět nutí hledat vlastní trasu mimo cestu. Jedeme pohodlně říčním korytem, a když už máme hraniční přechod na dohled, všimneme si na zemi natažených drátů vedoucích ke kuželům v zemi. Domýšlíme, co to asi je a raději rychle zamíříme zpět na hlavní cestu.
Přes poslední sedlo a téměř liduprázdný hraniční přechod opouštíme Tádžikistán.

 

Fotogalerie je zde http://newagenomads.net/galery/index.php?gid=1026

 

Statistika Tádžikistán:

– najeto 1278km
– průměrná rychlost 30,2km/h
– čas pohybu 42h 17min
– cena nafty 21 Kč/L (26Kč/L v Murgabu)
– 1 Sum = cca 4 Kč