Navigation Menu
Uzbekistán

Uzbekistán

By on Jun 24, 2014 in All posts, Central Asia 2014

Na turkmensko-uzbeckých hranicích jsme tentokrát hned brzy ráno, ještě nejsou ani otevřené (9-18h). Výjezd ze země je jako většinou rychlý a bez problémů, naopak na vjezdu do Uzbekistánu je to horší. Jelikož jsme velké auto, požadují po nás dokument od Uzbecké automobilové asociace(jeho vystavení stojí 400 USD a ještě k tomu lze získat jen v Taškentu), který samozřejmě nemáme. Bez něj nás chtějí vrátit zpět do Turkmenistánu. Nakonec se nám podaří vysvětlit, že nic takového nepotřebujeme, protože nevezeme žádné zboží a jsme jen karavan. Potom už jen klasické zapsání na třech místech a prohlídka auta. Největším překvapením je, že zde nic neplatíme! Žádné pojištění, žádné silniční taxy, atp.

První zastávku děláme v Nukusu, kde je velký bazaar se vším možným a tak nakupujeme především zásobu potravin. Na ulici měníme dolary na místní sumy, banky totiž nabízí výrazně horší kurz. Nejvyšší bankovkou je 1000sum, což je přibližně 7Kč a tak za 100 dolarovku dostáváme tři balíky sum. Placení většího obnosu je pak velmi vtipné a chvíli trvá než si obě strany částku přepočítají.

Následně vyrážíme 200km severozápadně do Moynaku, dříve přístavního městečka u Aralského jezera. Momentálně je břeh od města vzdálený asi 150 km. Podle sovětského plánu byla voda z přitékajících řek použita na zavlažování nových bavlníkových polí, která měla pokrýt nedostatečnou výrobu textilu ve svazu. Počítalo se s úplným vyschnutím jezera, aby bylo ještě více místa na pěstování. To se naštěstí nepovedlo, ale přesto z jezera moc nezbylo. Jeho slanost stoupla na desetinásobek a v kombinaci s pesticidy, které se do vody dostaly z bavlníkových polí, měla za následek vyhynutí většiny druhů ryb. Celá katastrofa ovlivnila i zdejší podnebí. Chladnější a delší zimy, velmi teplá léta a například písečné bouře ztěžují místním život a přináší zdravotní problémy.
Lodní přepravu mezi Kazachstánem a Uzbekistánem a rybolov, který byl hlavní obživou přístavních měst a vesniček, už připomínají jen zrezlé lodě stojící uprostřed písku.

Ač jsme opravdu hodně chtěli, výpravu k nynějšímu břehu jsme neuskutečnili, především díky nedostatku nafty. V celém Uzbekistánu totiž naftu jen tak neseženete. Čerpací stanice jsou tu všude, mnoho z nich je jen na plyn, občas se někde objeví benzín a zbytek je zavřený. Bohužel jsme to předem nevěděli a nenatankovali dostatečné zásoby v Turkmenistánu. Naštěstí tu funguje černý trh (poznávací znamení: tam, kde stojí Kamazy 🙂 ), takže i když za téměř evropskou cenu 28-30Kč/l, můžeme "natankovat".

Pravděpodobně díky nedostatku nafty a benzínu zde jezdí nejvíce miniaturních dodávek/minibusů, samozdřejmě na plyn. Vejde se do nich neuvěřitelné množství lidí :-), ale i všemožného nákladu.

Naší další zastávkou je „old silk road city“ Khiva. Přejet poušť Kyzylkum v tom nejteplejším měsíci nám dává zabrat. Přes noc teplota neklesne pod 30st a přes den je kolem 40st ve stínu. V kombinaci s velmi španým stavem vozovky a pomalou jízdou je cesta ubíjející. Khiva je nám ale odměnou. Nevelké, krásné a zachovalé centrum města se spoustou mešit, medress a minaretů.

Jsou tu různé stánky a restošky, a tak po straaašně dlouhé době dáváme točené pivo. 🙂

Začínáme potkávat i dost turistů, především Němce, těch je tu nejvíc a oproti ostatním přijíždějí jako my po vlastní ose.

Pokračujeme v cestě na východ, silnice jsou ale hodně rozbité, a tak nám přesun do Bukhary trvá celý den. Zdržují nás také policejní checkpointy, které jsou zde každých 100km, někdy i méně, za sebou. Vždy proběhne zapsání pasů a auta do nějaké knihy. Důvod těchto kontrol nechápeme. Často nás zastavují kvůli Annie -psy tu mají hodně v oblibě, hlavně vlčáky a tak se chtějí třeba jen podívat.

V Bukhaře parkujeme přímo u hlavního náměstí, které se rozkládá kolem vybetonovaného bazénu/nádrže. Večer je to tu příjemné, osvětlené centrum, pivo na zápraží a milí místní, s kterými probíráme všechno možné.

Bohužel ani tady teplota neklesá, a tak spíme uprostřed města celou noc s dokořán otevřenými dveřmi a vyndanými schody (Annie nás samozřejmě hlídá 🙂 ).

Staré město..

Dopoledne ještě řešíme registraci. Informace jsou zmatené a různí se, existují asi čtyři verze: musíme se zaregistrovat alespoň jednou za celý pobyt/registrace není nutná, pokud nebudeme na jednom místě déle než tři dny/ registrace musí být na každý den/ registrace je nutná každé tři dny a nezáleží na tom, kde jste. Bez registrace se prý na výjezdu ze země platí pokuta. Tak jsme si nakonec vybrali poslední možnost a zaregistrovali se celkem na tři dny z našeho 8 denního pobytu. Registraci vyřídí téměř v každém hotelu za určitý poplatek bez nutnosti tam opravdu nocovat. Ve finále se nás na registraci na hranicích nikdo nezeptal, takže jsme to řešili zbytečně.
Bohužel vynecháváme Samarkand, nesnesitelné vedro (koupat se lze jenom ve špinavých zavlažovacích kanálech, takže to raději neriskujeme), 300km zajížďka a nedostatek nafty nás žene dál směrem k hranicím s Tádžikistánem. Už se nemůžeme dočkat, až se schladíme v horách. 🙂

 

Fotogalerie je zde http://newagenomads.net/galery/index.php?gid=1025

 

Statistika Uzbekistán:

– najeto 1583km
– průměrná rychlost 47,9km/h
– čas pohybu 33h 02min
– cena nafty 28 Kč/L (z podruky, na benzínkách není)
– 1000 Sum = cca 7 Kč