Navigation Menu
Turkmenistán

Turkmenistán

By on Jun 16, 2014 in All posts, Central Asia 2014

Tranzitní vízum do Turkmenistánu nám začíná 4.6., proto se již předchozí den snažíme být co nejblíže hranic. Podle různých informací může přechod trvat i 8 hodin, to je pro nás ještě ráno nepředstavitelné, jelikož nám není úplně dobře(nejspíš ze špatného jídla z předchozího dne).

Íránská kontrola trvá slabou hodinku, to je oproti 26 hodinám na vstupu velmi příjemná změna, na turkmenské straně je to horší. Dobu strávíme na pasové kontrole, kde je navíc potřeba zaplatit 10 USD za osobu za vyřízení + 2 USD administrativní poplatek. Poté nás čeká několik různých přepážek kvůli autu – pojištění vozidla, dezinfekce, kontrola dokumentů od Annie, a další… celkem 175 USD. Nakonec proběhne velice důkladná prohlídka auta, naštěstí místní celníci jsou v pohodě, někteří umí anglicky, a na některé uplatňujeme svoje základy ruštiny. Jediný problém mají s vodnicí a tabákem do ní, které jsme pořídili v Íránu. Nakonec nám ale po smlouvání berou jen dva z pěti druhů tabáku. 🙂
Po 4,5 hodinách opouštíme hranice. Na noc zastavíme na okraji Ašchabadu a nevěřícně pozorujeme různo-barevně osvětlené město se stavbami jak z vesmíru.

Ráno vyrážíme do města. Máme štěstí, je pod mrakem a není takové vedro – přes červenec a srpen tu bývá i 50st., hned za městem začíná poušť Karakum. V roce 1948 byl Ašchabad zničen silným zemětřesením, při kterém zemřelo mnoho lidí (až dvě třetiny populace města), proto dnes celé město vypadá jako nově postavené komunistické sídlo s obrovskými bílými budovami a dalšími stavbami v různých tvarech, třeba rakety. 🙂

Nerezové lampy se zlatými doplňky, několika kilometrové schody vedoucí do hor, nové čtyřproudé silnice, kde nikdo nejezdí, kosmické budovy, které vypadají, že v nich nikdo není. Ašchabad na vás zanechá opravdu dojem a stojí za vidění, jinak tomu neuvěříte. 🙂

Náhodou narazíme i na místní svatbu, ženich s nevěstou vypadají smutněji než na pohřbu, jdou velmi pomalu a ostatní kolem nich tančí a zpívají. Oproti Iránu se tu ženy oblékají do mnohobarevných dlouhých šatů a šátek si vážou jen okolo vlasů (ne nutně), je to hned veselejší, než černočerné čadory.

Trochu měníme původní plán cesty a vyrážíme do pouště severním směrem, přímo k „bráně do pekla“. Nejprve po nové čtyřproudé asfaltce, která nedaleko za hlavním městem končí(jak už to v těchto končinách bývá zvykem) a dál po široké asfaltce plné nerovností a hupů. Díky přesné GPS nacházíme kráter v poušti po několika kilometrovém offroadu na první pokus. Před námi se zjevuje ohromná díra v zemi o průměru přibližně 70ti metrů, nad kterou se tetelí vzduch. Plyn tu po výbuchu hoří již mnoho let a zatím nevypadá, že by měl dojít. Pokusy o uhašení se již nekonají a z místa se stala turistická atrakce.

Kempovat se dá všude kolem a tak zůstáváme přes noc „na buřty.“ 🙂

Vedro a 5 denní tranzitní vízum nás žene dál. Z místy nerovné asfaltky se stala rozbitá asfaltka s větším množstvím děr, než rovných úseků a posledních 80km na hranice je doslova hell road, po které se šineme maximální rychlostí 20km/h.
Před přechodem do Uzbekistánu ještě navštívíme městečko Konye-Urgench, kde na návsi směníme manaty od taxikářů a natankujeme turkmenskou naftu za 4Kč/l, bohužel nedostatečné množství, ale o tom až příště.

Fotogalerie je zde http://newagenomads.net/galery/index.php?gid=1024

 

Statistika Turkmenistán:

– najeto 664km
– průměrná rychlost 41,1km/h
– čas pohybu 16h 09min
– cena nafty 4 Kč/L (0,58 Man)
– 1 Manat = cca 7 Kč